Sebe-uvědomění aneb v jakých momentech se rozpomínáme na svoji duši?

Už od malička jsem byla malým filosofem a hloubala jsem nad nejrůznější škálou existenčních otázek, a tak né náhodou jsem nedávno hloubala i nad tím, jak Vám nejvíce přiblížit to, v jakých momentech se člověk může nejlépe setkat se svojí duší.

Otázky „Proč?“ mě totiž pronásledovaly už od raného dětství a odpovědi kupodivu začaly přicházet postupně formou nějakého poselství. Vím, že každý má tu moc dostat veškeré odpovědi na svoje nejhlubší otázky, ale musí věřit a naslouchat svému nitru. A jelikož i já se snažím naslouchat svému nejhlubšímu vedení, tak se s Vámi dnes chci podělit o velmi zajímavé téma.

Vím, že nás ženy a nejen ženy celý život pronásleduje pojem sebevědomí. Často se za ním honíme, ačkoliv přesný význam tohoto slovního spojení neznáme. V pubertě žijeme v domnění, že sebevědomé můžeme být tehdy, pokud budeme dostatečně oblíbené. Svoje komplexy a nedostatečnost si kompenzujeme ukázkovým „make upem“ nebo „outfitem“ vystřiženým, jako z módního katalogu. Bohužel ne-vědomí sám sebe a nedostatečná sebeláska se nám později ukazuje i ve vztazích, které často končí jedním a tím samým scénářem. A kdyby jen ve vztazích. Ukazuje se nám to prakticky ve všech oblastech života, kde se bohužel nekoná žádný šťastný konec, jako je tomu v pohádkách.

Vzhledem k tomu, jak je nastavená dnešní společnost, která funguje ve velké většině egu se domnívám, že je dnes pojem „sebe-vědomí“ chápán dosti omezeně. Často ho totiž zasazujeme do nesprávného kontextu, který nás odvádí od toho, čím sebe-vědomí skutečně je. Nejde totiž jen o to, mít se ráda a líbit se sama sobě, ale zejména uvědomovat si, kým jsem. Uvědomovat si svoji jiskru podstaty, kterou většina z nás na své životní pouti zapomněla.

Sebe- vědomí, je tím pádem „vědomí sám sebe“, vědomí toho čím skutečně jsme. Že nejsme pouhopouhé loutky z masa a kostí, ale že jsme stvořeni z energie, která přitahuje sobě podobné. Proto, když člověk prozře a začne rozumět životním souvislostem, říkáme takovému člověku „vědomý člověk“, protože tehdy si skutečně uvědomuje sám sebe a začne vnímat život v hlubších souvislostech.

Když se narodíme do pozemského světa, jsme nejvíce napojeni na svou duši, která je v tu chvíli k nám nejblíže a jsme, dá se říci „čistými bytostmi“, nepohlcenými, nemáme v podvědomí žádné vzorce, jen nějaká ta trápení z karmických vazeb. V pravém slova smyslu jsme při narození stále součástí astrálního (duchovního světa). Proto, jsme jako miminka schopni komunikovat telepaticky, předávat poselství a vnímat život ze širšího kontextu. Z toho pravého, nezapomenutého.

Životem samotným člověk postupně ztrácí napojení sám na sebe, oddaluje se od hlubší podstaty svého vtělení a nalazuje se přirozeně vlivem společnosti na vlnu „hmotného života“. Přebíráme za svůj původ to, co se nám vrývá od dětství a tj., že podstatou lidské existence je plodit děti, vzdělávat se, došplhat po žebříčku pracovních úspěchů co nejdál a pak se usadit. Jednoduše jednat dle ukázkového vzoru společnosti. Vštipuje se nám od dětství do podvědomí, co se má a co nemá, jak vypadá dobrý člověk a jak špatný a my si na základě toho tvoříme určitý filtr na život, který je sestaven ze všech vzorců, postojů, předsudků a traumat, které jsme si právě v dětství převzali.

Tím pádem žijeme ve velké většině života ve lži. Vím, jsou to silná a odvážná slova, ale bohužel je to tak.

Když však nad tím více přemýšlím, tak spíše bohudík, protože díky tomu, že většinu života „spíme“, můžeme dojít k osobnostní transformaci, kterou pak o to zřetelněji rozpoznáme. Jak by ne, vždyť abychom poznaly světlo, musíme nejdříve okusit tmu. 🙂

Být v egu a žít pouze ve hmotě, je však naprosto v pořádku.

Jako duše jsme si sem přišli odžít právě toto.

Prožít kupu emocí, které kontrastují s naší pravou podstatou. Prožít si strach, lpění na hmotě, radost, euforii, zamilovanost, bolest, abychom skrze úskalí a pád na dno prozřeli a pochopili skutečný smysl lidské existence.

Abych se však dostala k poselství celého článku..

Představ si, že naše vědomí, duše, (říkejte tomu, jak uznáte za vhodné) je světlo, paprsek, něco jako třpytivá hvězda. Tato hvězda je tam nahoře součástí všeho, to znamená, že se odtrhla z energie zdroje a sama se rozhodla odžít si opak, čím skutečně je (duchovní bytostí). Tento paprsek světla (chtěl zakusit hmotu, protože ona je duchovní bytostí), chtěl ochutnat všechny chutě duality, a tak sestoupil na zem, zaobalený ve fyzickém těle a život za životem prožívá všechny aspekty a kontrasty pozemského života, aby opět nalezl cestu sam k sobě a osvobodil se ze samsáry, jak tomu říkají východní náboženství a filosofie neboli z koloběhu života.

Protože pouze skrze bolest a pád na dno můžeme růst.

Jak tedy ale nalézt opět spojení se svou duší?

Už ze starověké filosofie byly zavedeny pojmy BYTÍ a JSOUCNO. Né náhodou se říká, že starověké civilizace byly velmi moudré. Nesvědčí o tom jen jejich monumentální stavby, například Májské pyramidy či egyptské sarkofágy, ale i spoustu literatury, která svědčí o tom, že si ti, jak by dnes spoustu lidí řeklo „neandrtálci“ uvědomovali spojení sami se sebou daleko více nežli my dnes.

Ale abych se vrátila zpátky k podstatě celého článku.

Abychom pochopili, v jakých momentech můžeme nalézt naši ztracenou duši, pokusím se vám nejdříve tyto dva pojmy definovat, díky čemuž můžete pochopit rozdíl mezi tím, žít v „egu“ a žít v souladu se svou duší.

Jsoucno, je vše, co jest tzn. všechny hmotné statky, vše, na co si můžeme našim fyzickým tělem sáhnout. Jsou to kameny, písek, hlína, květiny, auta, psi, zvířátka, oblečení. My lidé vzhledem k naprogramovanému podvědomí žijeme v JSOUCNU, to znamená, že si potřebujeme dokazovat naši existenci tím, že hromadíme materiální statky. Materialismem si totiž dokazujeme to, že jsme, že žijeme na tomto světě, že existujeme a že jsme existovali. Když po sobě zanecháme potomky, dokazujeme tím sami sobě, že jsme kdy existovali a naše existence se na základě toho potvrzuje. Tohle je život ve jsoucnu a není na tom nic špatného, je to něco, co jsme si sem vědomě přišli odžít. Všichni a bez vyjímek.

Zatímco BYTÍ, je vše bez rozdílu. Bez bytí, by nebylo jsoucno, protože bytí dává jsoucnu jiskru života.  Je to energie, kterou disponuje vše, co jest. Jsme to my, naše duše, jsou to kameny, kdy každý z nich disponuje svojí energií, jsou to květiny, lesy, stromy, zvířata. Vše je stvořené z energie (vše má svoji duši, svoji jiskru života). Bytí se dá definovat jako prázdno, jelikož to není nic hmatatelného, je to energie, vibrace.

V jakých chvílích však poznáme skutečné prázdno?

I naše duše je bytí, tím pádem můžeme naleznout spojení se svou duší pouze ve chvíli, kdy poznáme prázdno.

Prázdno pozná člověk v takových chvílích, kdy pro něj JSOUCNO ztrácí význam. Jsou to okamžiky, kdy se například vyšplháme na žebříčku pracovních úspěchů, žijeme pouze egem a jsme odpojeni samy od sebe. Máme vše, po čem ze hmotného hlediska člověk může toužit, ale přesto v sobě cítíme hluboké prázdno. Těch scénářů, kdy se člověk může setkat sám se sebou je mnoho. Vždy ale jde o to, že si člověk nějakým způsobem (situací, traumatem) sáhne na dno.

A to je právě ono! Protože abychom našli v životě samy sebe, musíme si sáhnout na samotné dno, ve kterém můžeme spatřit samy sebe. A právě na tom dně, kdy cítíme hluboké prázdno samy v sobě MŮŽEME ROZPOZNAT SVOJI DUŠI, PROTOŽE PRÁZDNO MŮŽEME POZNAT AŽ VE CHVÍLI, KDY JSME SAMI PRÁZDNEM. A v takové chvíli může člověk nalézt napojení na svoji duši, protože rozpozná sám sebe v odrazu toho prázdna.

Rozpomenutí se na svou duši je něco, na co člověk nikdy nezapomene. I kdyby se mu v životě stalo cokoliv, jeho duše už bude napořád spojená s ním a komunikací skrze ní může člověk dojít k opravdu šťastnému a naplněnému životu. Je však důležité si uvědomit, že samotné štěstí a láska, jak ho známe nyní, není trvalá emoce. Všechny tyto emoce jsou pomíjivé tzv. že netrvají věčně. Díky napojení na svou duši, však můžeme vytvořit trvalý stav našeho bytí. Trvalý pocit, který je stálý, stabilní a je v rovnováze. Můžeme se naučit čerpat zdroj štěstí sami ze sebe a nehledat štěstí ve vnějším světě pomocí pomíjivých věcí, které nám stejně trvalý stav štěstí nezaručí. Kdybychom se totiž nechali ovládat pouze emocemi s velkou pravděpodobností, bychom kolísali ze štěstí ke smutku a sebemenší životní otřes by nám navozoval negativní emoce, kterými bychom se nechali pohlcovat.

Právě proto si myslím, že je skvělé být napojený sám na sebe. Je to něco tak moc přirozeného a jednoduchého, že jenom my lidé v tom hledáme vědu. 🙂

A pokud ti mohu poradit, tak prvním krokem k tomu, aby ses naučila napojovat sama na sebe, je to, aby ses zastavila.

Zastav se, ohlédni se kolem sebe, buď tady a teď, protože pouze když utišíme myšlenky a přestaneme přehlcovat mysl můžeme v tom prázdnu spatřit sami sebe. 

Dále mě napadá, hledej to, co ti navozuje přirozeně stav štěstí. Může to být cokoliv, každý jsme jiný a každého z nás naplňuje jiná činnost.

Najdi si to svoje, při čem ztrácíš pojem o čase a nacházíš v tom hluboké naplnění, protože ten pocit naplnění odpovídá nějaké části charakteru tvojí duše, proto tě daná činnost tak přitahuje. 

Těch způsobů, jakými se můžeš přiblížit sama k sobě je velká spousta. Neexistuje jedna ucelená cesta. Je mnoho cest vedoucích k jednomu cíli. 

A pokud ti můžu poradit, nedělej z duchovna vědu. Abys byla duchovní, nemusíš hodiny meditovat a hledat smysl bytí v ašrámu v Indii. Duchovno je tvojí přirozeností. Bohatě stačí, když se naučíš, ve hmotných situacích vidět duchovní podstatu. My jsme totiž na této zemi právě proto, abychom se učili skrze hmotu, abychom se životními propady, nemocemi, těžkými životními situacemi přibližovali stále více samy k sobě. 🙂

Gabriela Gočeva
Jsem guru/poradce pro ženy a pro podnikatelky, které chtějí žít život v souladu s duší. Vedu podnikatelky do hloubek jejich duše, aby mohly najít svoje unikátní téma, které jim přinese lehkost a přirozenou hojnost do života. Zároveň jsem guru pro ženy, které si prochází spirituálním probuzením a chtějí začít tvořit svůj život vědomě a podle sebe. Zároveň se naladíte na pravdu vaší duše a začnete žít v souladu samy se sebou.  Mimo to jsem autorkou e-booku ZDARMA "Z ufňukané holky, šťastnou ženou", který popisuje moji spirituální cestu, která se může stát inspirací i pro vás. Pokud chcete využít mých služeb, můžete se podívat zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.