Konec škatulkám aneb buď sama sebou!

Už od malička jsem se neustále škatulkovala do nějaké řady, která mi buď byla prezentována jako tou „nejlepší“ anebo která mi zrovna přišla „in“.

Ano, i já jsem byla ta holka, která přesně po tomhle toužila. Mimo to samozřejmě, aby mě obletovalo co nejvíce kluků, ale pozor, jen těch hezkých! 😀

Vidí v tom nějaká z vás svoje náctileté období?

Tenkrát jsem se domnívala, že si zákonitě musím vytvořit nějaký „styl“, kterým půjdu.

Budu poslouchat hip hop a naladím se na „skejťackou vlnu“?

Nebo budu hulit trávu a začnu chodit na techno párty?

Nebo snad budu taková ta běžná holka, co nemá žádný styl, ale zase budu riskovat tu „neoblíbenost“ a vlastně nudnou pubertu?

Ne ne, tenkrát jsem si opravdu nedokázala představit, být beze stylu.

Zvolila jsem variantu dvě! V mých 16 letech jsem si dala prvního jointa trávy. Místo klasických džín jsem začala nosit maskáče nebo turecké kalhoty a dívčí naušnice jsem vyměnila za roztahováky a tunely v uchu. 😀

Ano, i tohle období musela moje máma přežít. 😀

Až dnes zpětně vnímám, jak moc jsem ji tím dělala starosti, ale jakožto mě moje milovaná maminka vždycky nechala, abych si tu cestu vyšlapala sama, tak i tentokrát mě nechala být v roli někoho „kým nejsem“, abych poznala to, kým skutečně jsem.

Od malička mi povídala, přestaň napodobovat ostatní! Buď sama sebou. Díky mami, za tvá moudrá slova, díky kterým jsem možná nyní skutečně sama sebou.. 🙂

Je pravda, že jsem se tenkrát v kůži „hippizáka“ cítila dobře. Cítila jsem určitou formu svobody, pro kterou tato skupina lidí bojuje. Cítila jsem určitého rebelského ducha, který se v té době potřeboval projevit a vlastně mi to ukázalo nějakou část mě, která s tímto myšlením souhlasila.

Zelená louka, parta lidí hopsající na zvuky beatů a basů a obrovský pocit volnomyšlenkářství. <3

Krásně se mi na to vzpomíná, ale zároveň jsem si vědoma toho, že moje cesta je trochu jiným směrem.

Samozřejmě ani já jsem nebyla vyjímkou a z velké části jsem zjistila, že mě hodně ovlivňovalo moje okolí v dospívajícím věku, kdy jsem kolem sebe měla pouze takovou partu lidí a jednoduše jsem se nechala vtáhnout.

Velký mezník nastal v mých 19 letech, kdy jsem z rebelské hipízačky přesedlala do úplně jiné škatulky. Ani nevím proč, asi jsem potřebovala okusit jiný extrém. S teď už bývalým přítelem jsme se postupně začali odcizovat a tenkrát mi řekl, že jsem byla jiná na začátku. Měl pravdu, byla. Nevěděla jsem totiž kým jsem a jednoduše jsem se v té době hledala. 

Z roztahováků a tureckých kalhot vznikla přemalovaná holka, která se bažila hromaděním materiálních věcí. Tzv „fiflena“, co neznala svůj smysl a tak se ho snažila prostřednictvím materialismu naleznout. Nějakou dobu nakupování ukojilo můj pocit prázdnoty, ale po chvíli tu byl opět ten pocit „ničeho“ a já jsem se vlastně neustále točila v bludném kruhu.

Hold jsem si musela vyzkoušet oba dva extrémy, abych nalezla skutečnou střední cestu, která byla pro mě tou pravou. 🙂

Jak však nejspíše tušíte, ani tento způsob života mě dlouhodobě neuspokojoval a časem mi i to přestalo dávat smysl.

Prošla jsem si fází, kdy se mi rozbořil život jak domeček z karet, kdy se mi zažité vzorce rozprášily jako písek v poušti ale i okamžiky obrovského uvědomění a prozření, díky kterému nyní žiji naplněný život.

Teď už je to přesně přes dva roky, co s plnou sebejistotou dokážu říct, že jsem sama sebou. Samozřejmě se mi vše odkrývalo postupně. Krůček po krůčku jsem se dostávala k absolutnímu odhalení mé podstaty a řekla bych, že tento vývoj zdaleka neskončil. Nedávám mu limity ani omezení, vím, že se budu vyvíjet celý život. Dnes už nepotřebuji od jiných souhlas, abych mohla říct svůj názor, dnes mě upřímně nezajímá kdo si co o mě myslí. Přijmi mě, nebo ne, vysmívej se mi, nebo mě obdivuj, je mi to jedno. 🙂

Dnes už totiž konečně vím, kým skutečně jsem a už se nepotřebuji pasovat do žádné škatulky, jelikož do žádné nepatřím.. <3

Jsem holka, která má filozofickou, bohémskou duši. Nerada někam spěchám a ještě méně ráda mám systém, dle kterého se „musím“ řídit. Jsem člověk, který neplánuje a rád žije přítomným okamžikem. Co bude zítra řeším až ten den ráno a slova typu duše, osud, vesmír ode mě uslyšíš často. Nejsem logicky založená, co je to rozum? To neznám! 😀 Přítele občas svojí laxností doháním k šílenství, ale možná je to tím, že sama sebe ještě stoprocentně nepřijímám ?! Přeci jen nám zrcadla našich blízkých ukážou vše nedořešené co v sobě máme.

Nyní vím jaké jsou mé „silné“ a „slabé“ stránky a i přesto se mám ráda a nebojím se být i občas šílená, paranoidní a hrdá, protože i to je mojí součástí.

A jak to máš ty?

Dokážeš dnes být sama sebou anebo se ztrácíš ve vlastním životě tak, že vlastně nemáš ponětí o tom, kdo jsi?

Dobře tedy, pokud chceš lépe naleznout tu autentickou jiskru podstaty, kterou vibruješ pouze ty a nikdo jiný, dám ti několik zaručených rad, které ti mohou pomoci k nalezení sama sebe.

 

1. Definuj si "kým nejsi"

Zní to asi dost zajímavě, ale opravdu je to způsob, díky němuž můžeš zjistit co rezonuje právě s tvojí podstatou. 😀

Určitě se ti pár krát stalo, že jsi byla ve společnosti dvou skupin lidí. U první skupiny ses cítila tak nějak sama sebou, rozhovor plynul, čas si nevnímala a všechno šlo tak nějak po másle. Druhá skupina lidí byla absolutně odlišná, občas jste prohodili pár slov, ale rozhovor jakoby váznul a ty jsi cítila takový zvláštní pocit, že to „není ono“. Potom si řekni, co máš společného s první skupinou, že si tak rozumíte. Ty společné vlastnosti jsou i tvými vlastnostmi a může ti to ulehčit náhled sama na sebe.

 

2. Nalezni „svůj“ smysl

Některé z nás proplouvají životem, aniž by měly nějaké cíle a naplnění. V takovém životě člověk nějakou chvíli samozřejmě může žít, ale postupem času nám to přestane dávat smysl. Emoce nám budou skákat nahoru a dolů a časem můžeme vyhořet. Proto, abys dokázala zjistit kým jsi, musíš vědět co tě baví, při jakých činnostech cítíš takové „flow“, že přestáváš vnímat čas, jaký způsob života ti při té myšlence rozvibruje každou buňku v těle a navodí zvláštní pocit touhy a spokojenosti. Protože právě to, rezonuje s tvojí podstatou a charakterizuje tvoji osobnost. 🙂

 

3. Neházej sama sebe do žádných škatulek

Ano, přesně tak! Nemusíš se pasovat do žádné skupiny lidí. Dokonce ani v takovém případě, kdy jsi třeba maminkou a máš doma své potomky. Podle „nějakého vzoru“ je údajně dobrou matkou ta žena, která takřka obětuje svůj veškerý volný čas dětem, ale co volný čas, přímo život! Blbost, i žena, která je matkou, může mít ráda sama sebe, může dát lásku i sobě a může mít i jiný smysl než-li jen výchovu dětí. Pamatuj, je jen a jen na tobě zda se necháš ovládat předsudky a vzorci anebo zda převezmeš vládu nad svým životem a začneš si ho tvořit takový, jaký ho chceš. Ať jsi matkou či ne, je to jedno, šťastná žena = šťastný muž, šťastná matka = šťastné dítě. 😉

 

Co víc k tomu říct, snad jen BUĎ SAMA SEBOU. Ať to stojí, co to stojí, bez ohledu na pohledy ostatních, bez ohledu na názory ostatních. Ty s podobnou vibrací budeš přirozeně přitahovat a ty s odlišnou vibrací odejdou a už jenom tvůj život se stane jedním velkým smyslem bytí!

 

 

 

 

Gabriela Gočeva
Jsem guru/poradce pro ženy a pro podnikatelky, které chtějí žít život v souladu s duší. Vedu podnikatelky do hloubek jejich duše, aby mohly najít svoje unikátní téma, které jim přinese lehkost a přirozenou hojnost do života. Zároveň jsem guru pro ženy, které si prochází spirituálním probuzením a chtějí začít tvořit svůj život vědomě a podle sebe. Zároveň se naladíte na pravdu vaší duše a začnete žít v souladu samy se sebou.  Mimo to jsem autorkou e-booku ZDARMA "Z ufňukané holky, šťastnou ženou", který popisuje moji spirituální cestu, která se může stát inspirací i pro vás. Pokud chcete využít mých služeb, můžete se podívat zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.