Když se ti život rozpadne jako domeček z karet..

Někdy přijde takový okamžik, kdy prostě musíš jít dál. Jedná se o okamžik, kdy se rozpadne to staré, nové ještě nezačalo a ty se nacházíš v jakémsi meziprostoru. Tento stav meziprostoru byl s největší pravděpodobností zapříčiněn tím, že jsi na  sobě udělala vnitřní změnu, která odstartovala nekontrolovaný souvislý řetězec událostí vnějších. Je to jako bumerang, vrácený v podobě „za to, že jsi na sobě zapracovala ti otevírám dveře k tvému novému já.“ Tvým úkolem je v takovém momentu zahodit předsudky, obavy a strachy vyplozené tvojí hlavou a vstoupit, udělat ten pomyslný odvážný krok a zbořit svůj starý život jako domeček z karet.

Občas si říkám, kolik takových domečků bude ještě třeba zbořit a znovu postavit? Existuje šance, že nepřerostu svojí ustavičnou prací na sobě samé svůj dosavadní život? A znamenalo by to v tom případě to, že život v pravém smyslu je neustálý kolotoč změn a že naším úkolem je právě pomíjivost reality přijmout? V takovém případě mě napadá jen to, že je dobré být otevřená. Otevřená tomu, že se můj život může kdykoliv změnit, otevřená tomu, že změna je přirozená a nelpět na tom, že musím vše vlastnit do konce života. Není jednoduché se dostat do takového stavu, ale je to rozhodně osvobozující. Nelpět na vztahu, na místě kde žiju, na povolání ani na způsobu života.

Co když se jednou posunu do takové míry, že budu připravená otevřít ty pomyslné dveře, jejichž zámek jsem vědomě pohřbila z hlubokého strachu, že na to nemám? Co když tím, že sloupáváme jednotlivé vrstvy cibule (tzn. Bloky) a přesvědčení, které jsme si převzaly, se stáváme více samy sebou a míříme k takovému životu, po kterém na jednu stranu hluboce toužíme a na stranu druhou z něho máme ten největší strach? Pak mě napadá jen jedno. Neboj se stát se sama sebou jenom z toho strachu, že přijde změna nebo že ztratíš to, na čem sis vybudovala jistotu či lpění.

Zboření starého a změna je často interpretována jako selhání, jako něco, co ve společnosti není tolik zvykem. Buduješ, stavíš cihlu po cihle, štukuješ a najednou má přijít buldozer a tento pracný výtvor zbořit? Dává to smysl, budovat a bořit a znovu budovat a bořit? Možná nemusíme zbořit vše, možná stačí, když zboříme jen tu část, kterou jsme přerostli a na ní vybudujeme něco nového, svěžího, co odráží, kdo jsme a co je s námi v nejhlubším souladu. Možná ten náš životní výtvor nemá být jedna zbořená budova za druhou, ale budova, která roste, přetváří se a mění se podle toho, jak se měníme my samy uvnitř sebe. Pokud je to opravdu tak, tak jsme skutečnými tvůrci a malíři svého života. Každý štětec a šmouhu si utváříme samy a taky to, zda tam tu šmouhu necháme, či zvýrazníme nebo vymažeme je zcela na nás.

Proč máme pocit, že v období změn se nám všechno děje a my to nemůžeme ovlivnit? Ono se to děje, ale aby se to začalo dít, tak jsme to v hloubce samy sebe museli nejdříve skutečně začít chtít. Zapomínáme na to, že jsme kdysi před několika měsíci sebraly odvahu a začaly na sobě makat, abychom se posunuly, zapomínáme na to, že v hloubce sebe sama jsme po té změně toužily, protože kdyby to tak nebylo, nikdy by se to nestalo.. Vždycky se v našem životě stane to, co je pro nás v tu chvíli nejprospěšnější.

Lidé se bojí překračovat komfortní zónu a dělat rozhodnutí pocházející ze srdce, mají strach z toho, co bude, z toho, co jim budoucnost přinese. Pochopitelně, protože nemůžeme vědět, co bude. Jsme zvyklé kontrolovat každou situaci, mít nad vším moc a když přijde něco, nad čím moc mít nemůžeme, tak dostaneme strach a couvneme. Je tam riziko, můžu spadnout na hubu a ublížit si. Jasně můžeš, ale dokonce i ten pád na hubu tě nesmírně obohatí a budeš o něco moudřejší. A kdybys náhodou na tu hubu nespadla, tak to nejhorší, co se může stát, je to, že budeš šťastnější. 🙂

Ano vím, změna stojí úsilí, zároveň nese řadu úskalí. Cestu, krok, pád na hubu, vzlétnutí do oblak a zase pád. Někdy je to nahoře, dole, někdy nějakou dobu pouze nahoře či pouze dole. Přesto je změna symbolem transformace, symbolem toho, že jdeme po cestě správné, že na sobě pracujeme. Kdyby to tak nebylo, jaký by mělo smysl na sobě pracovat, posouvat se? Když na sobě pracujeme, měníme se, nebo se spíše stáváme více samy sebou a rozpomínáme se na svoji přirozenost. Kdyby taková vnitřní změna neodstartovala změnu vnější, ztrácelo by to celé smysl. Smysl je tedy v tom, být, posouvat se, mířit vzhůru a hledat cesty a možnosti jak být šťastnější. Protože můžeš být vždycky šťastnější, nejsi odsouzena k tomu stát na jednom místě a nemít vidinu něčeho lepšího. Zasloužíš si lásku, štěstí a naplněný život, každá živá bytost má toto právo. V jednom mém oblíbeném seriálu řekl hlavní hrdina jednu moudrou větu: „Život je na tolik krásný, na kolik si ho uděláme.“ Ano! Život je skutečně krásný, ale musíme si dovolit tu krásu objevit, podívat se i na tu bolest v sobě, protože bolest je často to, co nám brání v tom vidět tu krásu v sobě i všude kolem sebe. Bolest s sebou nese na tolik silné emoce, že zaslepí tu krásu v nás, proto bez ponoření se do té nejhlubší a nejbolestivější temnoty to bohužel nepůjde. Je to o tom věřit, že i přes strach a i přes temnotu míříme ke světlu. Jako bys šlapala v hlubokém tunelu, který se zda temný a prázdný, ale když vytrváš, spatříš světlo, které prosvětlí tvůj život a ukáže ti naději a směr.

Když se naučíme využívat v životě příležitostí, které nám přichází do cesty, poučit se ze zkušeností, zvednout se, naučit se nahlížet do sebe, máme možnost zvolit si cestu lásky. Co je vlastně ta cesta lásky? Co když cesta lásky je cesta protknutá naplněným životem plných plnohodnotných chvil, lidí, zážitků? Co když cesta lásky nemusí nutně znamenat cestu po boku druhé poloviny, ale také může. Co když druhá polovina není? Co když cesta lásky a ne zatěžujících vztahů začíná ve chvíli, kdy se stáváme celistvými bytostmi, které nepotřebují hledat samy sebe v druhé osobě, ale sdílejí s druhou osobou celistvý život jen díky tomu, že jsou oba otevření, vyrovnaní..

 

 

Gabriela Gočeva
Jsem guru/poradce pro ženy a pro podnikatelky, které chtějí žít život v souladu s duší. Vedu podnikatelky do hloubek jejich duše, aby mohly najít svoje unikátní téma, které jim přinese lehkost a přirozenou hojnost do života. Zároveň jsem guru pro ženy, které si prochází spirituálním probuzením a chtějí začít tvořit svůj život vědomě a podle sebe. Zároveň se naladíte na pravdu vaší duše a začnete žít v souladu samy se sebou.  Mimo to jsem autorkou e-booku ZDARMA "Z ufňukané holky, šťastnou ženou", který popisuje moji spirituální cestu, která se může stát inspirací i pro vás. Pokud chcete využít mých služeb, můžete se podívat zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.